Úvod » Klasická literatura » Vesnický román


        

Vesnický román

Karolína Světlá


0x
skladem

 

Skladem: 4 ks
Dostupnost: skladem
EAN kód: 9788073993177
bez DPH : 118,00 Kč
s DPH (0 %):
118,00 Kč

do košíku:
  ks  

Kompletní specifikace

Vazba: brožovaná

Formát: A5

Počet stran: 194

Vydání: 1

Rok vydání: 2008

ISBN: 9788073993177

Jeden z tzv. Ještědských románů líčí příběh chudého dobráckého mládence poutaného v nerovném manželství s bohatou vdovou a s ním se prolínající tragický příběh prosté dívky, schopné obětovat svou lásku a život pro druhé.

Dílo podává dobový názor na manželství, coby posvátný svazek, jež nelze rozdělit ani pokud je život v něm utrpením; vyzdvihuje mateřskou a mileneckou lásku, pracovitost a vzájemnou pomoc lidí.

Ilustrovala Nela Vadlejchová.

 

Ukázka z díla:

Vesnický román

Kdožkoli Antoše Jirovce jednou spatřil, pamatoval si ho zajisté navždy. Všude, kam zavítal, měl přátel dost. Bohatý, chudý, pán, nepán, každý si ho stejně oblíbil. Všickni muži si ho přáli za bratra a všecky ženštiny za manžela. Jak se člověk ponejprv naň podíval, hned viděl, že je nad jiné vtipný, poctivý, upřímný, hledělo mu to z očí. Vedle toho byl podoby tak pěkné, že mu nebylo v celém Boleslavsku rovného. Měl hladkou tvář jako dívka, vlasy jeden prsten, držel se rovně jako svíčka a vyšlapoval si jako kníže. Dával na sobě také záležet, jako by skutečně pocházel z krve knížecí. To měl po matce. Jirovcová vždy na sebe hleděla jako některá vznešená panička. Nikdy nebylo na ni nejmenšího slyšet. Na syna také ne. Nikdy nezůstal v hospodě do noci, nikdy tam nehrál v karty, opilým nebyl jakživ. Čeládka nezaslechla od něho nikdy slova hrubého neb surového; káral-li, tož káral vždy jen v dobrotě. Antoš Jirovec byl téhož času, to jest asi před šedesáti lety, nejbohatším v Ještědě sedlákem. Když se postavil na svoje „zahumení“ a podíval-li se k západu, tu bylo vše jeho, co obsáhl pohledem: lesy na horách, luka na stráních, pole a sady v dolinách. Páni s ním zacházeli, jako by patřil mezi ně. Choval se k nim jako k sousedům svým. Nezakládal si na tom, že se s ním zastavoval i hrabě, potkal-li ho náhodou, že mu podával správce již zdaleka ruku, i že si musil s písaři tykat jako s bratry. Kdo by si to byl o něm pomyslil, když ho matka jeho chovala!

...

NTJjYWU