Úvod » Klasická literatura » Broučci
Broučci
Jan Karafiát
0x
skladem
Kompletní specifikace
Broučci
Informace o knize
- Vazba: brožovaná
- Formát: A5
- Počet stran: 68
- Vydání: 1
- Rok vydání: 2007
- ISBN: 978-80-7399-016-9
Anotace
Kniha pojednává o rodince broučků, která je však paralelou k podobě rodiny ze světa lidského v 19. století. Brouček se z nezbedného věku dítěte dostává přes různé nesnáze, dobrodružství až k odpovědnosti, svatojánskému svícení – službě lidem, nebo k zakládání vlastní rodiny. Kniha je plná postav s výstižnými charaktery: za všechny jmenujme přísnou Janinku, starostlivou maminku či Broučkovu milou Berušku.
Tradiční kniha české literatury pro děti od Jana Karafiáta byla četbou už našich prababiček a pradědů a její kouzlo přetrvává dodnes.
Ukázka z díla
Broučci
Slunko bylo u samého západu a svatojánští broučci vstávali. Maminka už byla v kuchyni a vařila snídani. Tatínek už také nespal. Ležel ještě v posteli a hezky si hověl. Brouček pak přelezl ze své postýlky na maminčinu – tam se pěkněji spalo – lehl si pěkně na zádečka, zdvihl všecky nožičky do povětří a počal se houpat: houpy, houp, houpy, houp. Ale najednou se to jaksi moc rozhoupalo, houpy, houp, a už ležel Brouček na zemi a křičel, co mu jen hrdlo stačilo.
Tatínkem to trhlo, takže byl všecek polekaný: „Zatrápený Broučku, copak musíš tak křičet?“ – „Ale tatínku, když jsem se tak udeřil!“ – „A jakpak?“ – „I já jsem spadl z postele.“ – „Tak sis měl dát pozor!“ – „Ale když ono mě to přece bolí.“ – Maminka už měla zatím snídani hotovou a šla je budit. „Vstávejte, vstávejte, slunko již zapadá, budeme snídat. A copak ty, Broučku, už pláčeš? Sotvas oči proloupl!“ – „Ale když já jsem se tak udeřil a tatínek chce, abych nekřičel.“ – „I jen pojď! Dřív než kočička vejce snese, všecko se ti zahojí. Zatím se pěkně umejeme a budeme snídat. Pojď!“
A šli. Maminka Broučka pěkně umyla, Brouček přistavil ke stolu židle a maminka už nesla polívčičku na stůl. Sedli si, sepjali nožičky a tatínek se modlil:
Ó náš milý Bože,
povstali jsme z lože
a pěkně tě prosíme,
dejž, ať se tě bojíme,
bojíme a posloucháme,
a přitom se rádi máme.
...