Úvod » Klasická literatura » Labyrint světa a ráj srdce
Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský
0x
skladem
Kompletní specifikace
Vazba: brožovaná
Formát: A5
Počet stran: 182
Vydání: 1
Rok vydání: 2009
ISBN: 9788073996468
Alegorie. Čtenářské vydání.
Významné dílo, na kterém Jan Amos Komenský pracoval značnou část života, je poznamenáno situací v českých zemích po bitvě na Bílé hoře. Vyznačuje se syntézou barokních a renesančních prvků, obsahuje množství symbolů, různorodě uspořádaných výčtových řad, využívá gradace a protikladnosti. Čerpá z bible i z vlastní životní zkušenosti autora.
V rámci děje, putování Poutníka v doprovodu Všezvěda Všudybuda a Mámení po městě/světě, je odhalována marnost života a zmatek panující ve světě. Poutník, a zároveň vypravěč, postupně propadá sklíčenosti, jeho víra v Boha je vystavována zkoušce. Nakonec nalézá východisko ve svém srdci a vytoužený klid v odevzdání se boží vůli.
Ukázka z díla:
Labyrint světa a ráj srdce
Kap. I. O příčinách v svět putování
1. Když sem v tom věku byl, v kterémž se lidskému rozumu rozdíl mezi dobrým a zlým ukazovati začíná, vida já rozdílné mezi lidmi stavy, řády, povolání, práce a předsevzetí, jímiž se zanášejí, zdála mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, k kterému bych se houfu lidí připojiti a v jakých věcech život tráviti měl, rozmyslil.
2. (Vrtkavost mysli.) Na kterouž věc mnoho a často pomýšleje a s rozumem svým pilně se radě, na tom mi se ustanovovala mysl, abych sobě takový života způsob, v kterémž by co nejméně starostí a kvaltování, co nejvíc pak pohodlí, pokoje a dobré mysli bylo, oblíbil.
3. Než tu mi se opět nesnadné zdálo, kteréa jaké by to takové povolání bylo, poznati; a s kým se o to dostatečně poraditi, nevěděl sem; aniž mi se hrubě chtělo s někým se raditi, mysle, že mi každý svou věc chváliti bude. Sám také kvapně k něčemu sáhnouti, abych nepřebral, boje se, nesměl sem.
4. Ač, přiznám se, jednoho, druhého i třetího tajně chytati sem se počal, ale každé hned zase pustil; protože sem při každé věci i nesnadnosti i marnosti (jakž mi se zdálo) něco znamenal. Mezitím bál sem se, aby mi má neustavičnost hanby nepřinesla: i nevěděl sem, co dělati.
5. Až natrápě a navrtě se dosti sám v sobě, na toto sem přišel, abych nejdříve všecky lidské věci, co jich pod sluncem jest, prohlédl, a teprv jedno s druhým rozumně srovnávaje, jistý sobě stav vyvolil a své sobě věci k užívání pokojného na světě života pěkně nějak spořádal. Načež čím sem myslil více, tím mi se ta cesta líbila lépe.